2. Díl - O lásce a srdci

Filosofie znamená „láska a moudrost“. Bude moudré zmínit, že láska je ta největší vibrace, ta nejcennější komodita, chcete-li, jakou si můžeme představit, stejně jako slovo nikdy nebylo hlavním prostředkem pro komunikaci mezi bytostmi. Tím je odjakživa myšlenka.

Už historie begleri nám napoví, že ačkoli se jedná o žonglovací hračku, nese s sebou pradávné poselství. A tak jako begleri je určené pro školáckou přestávku, stejně jako pro vysloužilého taxikáře, tak pátrání po původu begleri má spoustu rozcestí.

Jsme rádi, když někdo najde v begleri svoji oblíbenou antistresovou hračku nebo žonglovací nástroj. Považujeme za úspěch, když se lidé dozví o Rembetikos a uvědomí si, že historie má vskutku tendenci se opakovat. Pravým cílem však je, aby se lidé dostali klikatou cestou až k poznání sebe sama. Věříme, že čím více lidí si bude uvědomovat, že s každým utrpením, které překonáme, jsme blíže k sobě samým, tím bude na světě lépe.

Vzhledem k životnímu stylu většiny dnešních lidí (každý pocit se primárně snaží utopit, spolknout, nebo přebít pozlátkem), jsme jako bytosti očividně zaostalí, otupělí všudypřítomným pohodlím už ani nevnímáme, jak moc je náš úhel pohledu omezen. Lidé dělají vše, aby mohli žít v jakési halucinaci toho, co tvoří jejich rádoby reálný svět, snažíc se zapomenout, že se třesou strachy.

Na začátku jsme zmínili lásku. Proč tedy na světě není jen hezky, když je tak mocná? Proč jsou na sebe lidé zlí, proč si závidí, a proč říkají, že život není fér? Inu, láska má spoustu podob, a lidé si mnohdy neuvědomují, že lásku je možné cítit k podvodům, lžím, nebo násilí… Láska je věrná, trpělivá a nesoudí. A člověk jako by neměl morálku, která by mu ukazovala, jak lásku nasměrovat. Zajímá se jen o vlastní prospěch a pohodlí. A přitom, každá těžkost, každé pokušení, je pro nás darem, příležitostí být lepším, povznést se nad své touhy, třeba i svou povahu. Pouze takto je možné cestovat k sobě samému.

Co to znamená, jak k sobě můžeme cestovat a proč vlastně? Protože v konečném důsledku se zbavíme mnoha zbytečných strachů a budeme schopní používat srdce k myšlení, nebudeme závislí jen na tom, co „říká“ mozek… Ten sice umí „zobrazit“ svět kolem nás, analyzovat a třídit obrovské množství informací, ale vlastně bývá docela přeceňován. Mozek už dávno není pro lidstvo záhadou. Stejně tak není tajemství, že kolem nás existují věci, které mozek nemá jak zachytit nebo zobrazit, jsou pro nás neviditelné, neslyšitelné,… Jako nevinný příklad budiž rádiový nebo infračervený přenos – pro mozek je tento signál nepostřehnutelný, museli jsme do mozku dostat patřičné množství informací podložených nejlépe názornými ukázkami, abychom opravdu uvěřili, že tyto signály existují. Vše je o míře informací. Jsme tu, mimo jiné, abychom poukázali na to, že je třeba naučit se přemýšlet srdcem. Ale teď trošku předbíháme, pojďme zpět ke kořenům… kořenům filosofie a begleri.

Z určitého bodu již není návratu. Tohoto bodu je třeba dosáhnout. - Franz Kafka