1. Díl - O morálce, motivaci a sebepoznání
Jak už víme, begleri pochází z Řecka a říká se, že kořeny filosofie jsou také v Řecku. My se budeme zabývat širokým spektrem vědomostí napříč časem i prostorem (tedy nejen řeckou filosofií), do ničeho však nebudeme hloubat více než je nutné. Proč? Pro základní pochopení zmiňovaných témat to není nezbytné. Lidé, kteří umí „pracovat“ s nehmotnem (vidění aury, čištění duchovní energie atd.), zde neobjeví nové informace, jen jiné podání.
Nechceme nikoho vést ani vnucovat naše myšlenky. Naše motivace je povznést morálku společnosti. Proč se do toho vůbec pouštíme? Ať chceme nebo ne, jsme součástí společnosti. Vnímavá, svědomitá, pokorná, laskavá součást společnosti, která má, jako všichni, svoji vizi, svoji cestu ke klidu v srdci. Cítíme zodpovědnost, bylo nám dáno vědění, které postupně změnilo naše životy a kdybychom si teď prostě jen užívali pohodlí, vedli bychom neustálý souboj se svým svědomím, a co by to bylo za pohodlí?
Proč vidíme problém v morálce? Příliš mnoho lidí si myslí, že může beztrestně dělat špatné věci, mudrujíc o tom, že vlastně nikdo neví, co je „dobře“ a co je „špatně“, a tak si vytvoří vlastní pravdu, vybuduje kolem sebe domek z karet a nic nestuduje, aby se ten domek nerozpadl. Raději hromadí peníze, brousí si ego a dělají vše, aby neslyšeli své naříkající srdce. A dělají to hlasitě, takže si kdekdo myslí, že je to normální, možná snad i správné. A kdo by je vinil? Z velké části to nemohou ovlivnit. Kolikrát lidé vyrůstají v neúplných rodinách nebo v nepřátelském prostředí. Většina takových se naučí, že nelze věřit nikomu a že je třeba chránit si záda, nikomu se neotvírat…
… Nuže, je možné, aby kdokoli odhalil původ svých neřestí, vzteků nebo závislostí, přestal být definován tím, v jakém prostředí vyrůstal a zbavil se nesmyslných strachů. Jak je to možné? Vše je o míře informací, které poctivě hledáme a ověřujeme a zkoušíme v praxi. Není to snadné.
Představme si závodníky na okruhu. Kdyby nikdo z nich předem nevěděl techniku jízdy a ideální stopu, každý by různě zkoušel najíždět do zatáček, sledoval, kdo má nejrychlejší čas a jeho stopu se snažil napodobit a pak by přišel jiný, který by ji ještě vylepšil, a nakonec, po docela dlouhé době, by všichni jeli víceméně stejně.
Sebepoznání samozřejmě není závod ani soutěž. Chceme říct, že je zde spousta lidí, kteří nemají čas hledat informace, plnit si jimi hlavu a po následném ověření je co nejlépe aplikovat, jít pro další a proces opakovat. Všudypropojenost tohoto světa má své výhody i nevýhody. Informací je zkrátka moc. Modelů mobilních telefonů je moc. Barevných variant bot je moc,… Všechno, co naše smysly můžou zachytit, nám létá přímo před nosem, aby co nejméně z nás mělo možnost zachytit cokoli, co naše smysly zachytit nebo zobrazit nemohou.
Nechceme roztočit mlýny konspiračních teoretiků, ale je nutno zmínit spojitost mezi strachem, ekonomikou a trendy. Zdá se, že jsme vedeni k tomu, abychom se obávali nepohodlí, hromadili peníze a užívali si našeho současného života. A právě strach, že jednou skončí a snaha o oddálení tohoto momentu točí obrovským setrvačníkem marketingu, reklam a událostí, skrze které, ano, teď to přijde, je možné do jisté míry programovat lidský mozek. Zamyslíme-li se nad tím, kdyby najednou každý přestal být ovládaný egem a trendy a přemýšlel srdcem, kolik například léků, šperků, oblečení by se přestalo prodávat, kolik plastických chirurgů by zavřelo ordinace, a tak dále… To by byl konec společnosti, jak ji známe. A proto je nutné udržovat jakousi rovnováhu protikladů. Každý do této rovnováhy zapadá. Aby vše fungovalo, musí tu být šperkaři, popeláři, účetní,… Je jasné, že každého to táhne jinam. A to je právě ono. Buďme definovaní sebou samým, ne trendy nebo uměle šířeným strachem.
Kombinace přehlceností informacemi a snadno dostupnou zábavou vede většinu lidí touto řekněme jednodušší cestou. „Však žijeme jen jednou, no ne?“, říkají si… Naslouchat egu je jednodušší, ale nic moc nepřinese. Naslouchat srdci je náročnější, zato přinese mnohé. A tak se zdá, že vždy bude o něco více lidí, kteří si zvolí jednodušší cestu, ať už z jakéhokoli důvodu.